Házená - TJ Lokomotiva Plzeň

Vážení sportovní přátelé,
dovolte, abychom se v této oblasti věnovali historii plzeňské házené a následně historickému vzniku a vývoji našeho oddílu házené. Záměrně jsme pro ozřejmení základních informací použili dobových materiálů, takže se v následujícím textu setkáte s celou řadou anachronismů, které s sebou nesla doba jejich vzniku.

Zdrojem nám byly zejména publikace ‾Plzeň a tělovýchova 1862 – 1982“ a ‾70 let pod jednou střechou 1907 – 1977 - TJ Lokomotiva Plzeň“. Autoři jednotlivých statí jsou uvedeni jejich závěrem.

Česká a mezinárodní házená 1909 – 1982

Hledejme, kde se ta házená vzala, kdo ji vymyslel a kde se prvně hrála ve světě, v našich zemích a v Plzni. Koncem minulého století s ní začal učitel Holger Nielsen v Dánsku a nazýval ji haandbold. Hrálo se na hřišti 30 x 35 m s obdélníkovým brankovištěm 5 x 7 m s rozměrem branky přibližně jako dnes o sedmi hráčích. Hra zakrátko získala ve skandinávských zemích velkou oblibu. Netrvalo dlouho a hra se dostala i k nám. V červnu roku 1905 ji popsali učitelé tělocviku Antonín Krištof a Josef Klenka. Ti rozdělili hřiště 30 x 50 m na čtyři díly, hráčů bylo devět. Pozoruhodné na tom je, že jsme byli první ve střední Evropě, kteří házenou převzali od Dánů.

Postupně házená pronikla do celého Rakouska – Uherska a dalších zemí, v Německu byl propagován handball o jedenácti hráčích. V našem kraji ji hráli od roku 1908 v Klatovech a o rok později také v Plzni. Zakladatelem byl již zmíněný učitel Antonín Krištof, jinak rodák z Domažlicka, který však ve svých 28 letech náhle zemřel. Český olympijský výbor zařadil házenou v roce 1911 do sportovních slavností, které se konaly v Praze na Letné a později se stala součástí všesokolských sletů. V únoru 1920 bylo vytvořeno ústředí házené a již tehdy bylo počítáno s tím, že ji budou hrát i ženy. Protože nebylo třeba značných pořizovacích nákladů a hřiště zabralo poměrně méně místa než kopaná, česká házená se postupně rozšířila. Zakrátko bylo v ČSR 260 klubů a jednot, kde se hrála házená, v oddílech bylo registrováno přes 2 400 členů. V roce 1930 se konaly v Praze III. ženské světové hry včetně mistrovství světa v házené žen a prvním mistrem se staly naše ženy před Jugoslávií a Polskem. Na IV. ženských světových hrách v Londýně, pořádaných v roce 1934 se konalo druhé mistrovství světa v české házené. Zvítězila Jugoslávie, když porazila naše ženy 6:4.

Vraťme se však opět do Plzně do let po I. světové válce. První, kdo začal hrát českou házenou, byly ženy na Letné, v SK Smíchov a Viktorii. Zakrátko ji hráli i muži a dorostenci v sokolských jednotách i DTJ, ale i v SK Smíchov, SK Doudlevce a AFK Stráž bezpečnosti a skautském oddílu v Doubravce. Již v roce 1920 v devítkách se hrálo o přebor Plzeňské župy a vítězem se stalo družstvo mužů Sokola Plzeň V., kde pracoval obětavý propagátor této hry V. Zítek. Slavnou tradici západočeské házené založili dorostenci Sokola Plzeň I., zakrátko však z finančních důvodů přešli do SK Smíchov. Jak byli ti mladí nadšenci dobří, svědčí výsledek z roku 1923, kdy sehráli 42 zápasů s poměrem branek 269:70! Zásluhou funkcionářů tohoto klubu byla v roce 1924 založena Západočeská župa házené. Současně na ustavující schůzi složili zkoušky rozhodčích Kalvoda, Kestler, Zítek, Hrbek a Jonák. Tento rok znamenal nástup k dalšímu rozvoji národní házené v Plzni. Hlásila se další družstva z řad Sokola a DTJ i sportovních klubů.

První mistrovské utkání v ženské házené se uskutečnilo 17. května 1925 mezi SSŽ Plzeň a Olympií Nýřany. Na mnohé oddíly dolehly finanční těžkosti, ale přesto se házená rozvíjela dál, i když za svízelných poměrů. Ve městě se chodilo k utkáním pěšky, mimo Plzeň se jezdilo na kolech a nebylo zvláštností, že na jednom kole se přepravovali i dva hráči. Házená prostě v Plzni a okolí zakořenila a hlavně ji rozšiřovali doudlevečtí sportovci, i když nebyli mezi prvními, kteří s ní začali. Vzpomeňme na jejich vynikající devítku ve složení: A. Frank, A. Šlajs, V. Žorna, Z. Frank, S. Vávra, V. Maršálek, E. Nedvěd, V. Hruška a J. Šnajdr. Do SK Doudlevce přestoupili i hráči tamního Sokola, protože neměli kde hrát.

Slavná léta plzeňské házené

Zakrátko se na břehu řeky Radbuzy vytvořil nový házenkářský klub s názvem LK Ikar Plzeň. Přestoupili do něj všichni doudlevečtí házenkáři a vytvořili kádr, který byl později postrachem mužstev široko daleko. ‾Ikaráci“, jak se jim všeobecně říkalo, získali za sebou osmkrát přebor župy a šestkrát se stali mistry republiky. Jejich sláva začala v roce 1927, kdy se mistrovství republiky zúčastnila vítězná družstva ze tří žup – Středočeské, Západočeské a hanácké. Budiž pro historii zaznamenáno, že Plzeňští porazili Mladou Boleslav, pak SK úředníků Praha a nakonec SK Olomouc.

Ve stejném rajónu, tedy v Doudlevcích, vznikl další vynikající klub – TPK Star. Ten vznikl z družstva Sokola Plzeň V., které se rozloučilo se sokolskou jednotou, protože jim odpírala hrát na cvičišti v dnešní Klášterní ulici, kde se silně rozmáhala odbíjená. Muži Staru byli několikanásobnými mistry ČST, a to v letech 1936, když ve finále porazili Sokol Královo Pole Brno 9:4 a 4:4. Další titul získali v roce 1937 a 1940. Také DTJ Doudlevce patřila k nejlepším družstvům v župě, hrálo se v sestavě Kunfront, Skala, Kasík, Henžlík, Kopecký, Šneberg a bratři Maříkové. V Sokole Doudlevce, kde po odchodu mužů do IKARU začali pracovat s mládeží, se rovněž dočkali nemalých úspěchů. Družstvo ve složení Z. Henžlík, V. Krásný, F. Žák, V. Žorna, J. Tětek, R. Hruška a A. Frank získalo nejen několik titulů přeborníka Plzeňské sokolské župy, ale v roce 1930 se stalo přeborníkem ČOS.

Dobré zázemí měli i hráči Sokola Božkov. V tehdejší samostatné obci čítající kolem 2000 obyvatel, chodilo na zápasy házenkářů 800 až 1200 diváků a mimo Božkov je doprovázelo mnoho desítek přívrženců. Dobře si vedli i v DTJ Božkov, ve svém svazu zaznamenali řadu dobrých výsledků.

O českou házenou byl zájem i mezi děvčaty. O prvním meziměstském turnaji je zmínka v roce 1920, kdy reprezentační družstvo Plzně porazilo v Praze Most 2:0, ale ve druhém kole soutěže stejným poměrem podlehlo Přerovu. V roce 1928 bylo v Plzeňské župě registrováno osm družstev žen. Ústřední svaz házené, ve kterém byla Plzeň zastoupená B. Kestlerem a F. Šídlem, se v roce 1938 snažil o prohloubení spolupráce mezi ČOS a DTJ. A byli to plzeňští jako první, kteří to vyřešili, protože hned po 15. březnu po obsazení republiky fašisty, se Plzeňský kraj DTJ spojil se sokolskou župou. Dohoda však neměla dlouhého trvání, protože v roce 1943 svaz DTJ odvolal všechna svá družstva ze Svazu házené. V této době se hrála házená na vysoké úrovni především v DTJ I a DTJ Božkov.

Těsně před druhou světovou válkou nabyla česká házená nejen v Plzni, ale v celém okolí největšího rozmachu. Nebylo snad obce, kde by se tato naše národní hra nehrála. Bylo to hlavně v DTJ a Sokole. Házenou hráli i v tehdy slavném pluku pětatřicátníků v Plzni a to tenkrát už bylo co říci! Na Borech se při SK Plzeň utvořil celek z hráčů družstev DTJ, Sokola i svazu, hráli na fotbalovém hřišti. Uveďme ještě jména těch, kteří v letech 1937 – 1938 patřili v Plzni do vybraného družstva. Byli to – Matas (DTJ I), Loukota (Star), Bernklau (Sokol Třemošná), Kuda (Sokol Doudlevce), Kesl (Viktorie), Švejda (Ikar), Zoubek (Sokol Petřín), patřili tam i Hošťálek (Star), Ruml (DTJ Třemošná) a Motyčka (Sokol Plzeň I).

V národní lize české házené v ročníku 1944/45 hrálo 12 družstev, mezi nimiž byl Ikar, Star a Sokol Petřín. Tam totiž během krátkých let byl vzestup tohoto sportu obdivuhodný. Na úspěších se podílel kamarádský kolektiv, z něhož uveďme jen některá jména: Seifert, Čada, Beneš, Dvořák, Svoboda, Markvart a Jílek. Za války neexistovaly mezinárodní styky. Proto zápasy reprezentačních družstev Čech a Moravy patřily k největším událostem v české házené. K prvnímu takovému měření sil došlo 24. května 1942 na hřišti AC Sparta Praha. Tenkrát družstvo Čech vyhrálo 13:6 (6:3) a řídil jej Karel André z Plzně. Ve vítězném celku hrál plzeňský Kuchyňka a Hošťálek. Ve druhém utkání 10. září téhož roku vyhrála Morava 11:9 a v tomto zápase nehrál nikdo z Plzně. Třetí, dá se říci historické utkání, byla sehráno v Moravské Ostravě 23. května 1943 a opět vyhrála Morava 13:10. V družstvu hráli hráči SK Petřín Seifert, Čada, Beneš, Dvořák a Jílek. V roce 1944 se hrál zápas v Plzni před návštěvou 6000 diváků, v dramatickém průběhu vyhrály Čechy 7:6, když poločas byl 2:3. Za Čechy již chytal plzeňský Karel Křížek, v obraně hrál Holý (oba z Ikaru), v záloze Beneš a Dvořák z Petřína. Poslední takové utkání se hrálo již v osvobozené republice 22. června 1945 na hřišti AC Sparta Praha, kam se přišlo podívat na 5000 lidí. Byli svědky velkého zápasu, který skončil smírně 7:7 a aktéry v něm byli opět plzeňští hráči Křížek, Holý, Beneš a Dvořák.

Na závěr stati o české házené do roku 1945 je třeba uvést, že její rozmach byl obrovský. V letech 1943 a 1944 se rozrostly soutěže a i s členy Svazu DTJ pěstovalo českou házenou na 26 000 sportovců. Doba se měnila a s ní i názory na českou házenou. Po roce 1950 přišla éra handballu na jiných zásadách a pojetí hry a házená se rozdělila na dvě části. S platností od 1. 1. 1953 bylo určeno, že u nás budou zavedeny dvě soutěže – česká házená a házená (handball – mezinárodní házená). O dalším rozvoji obou druhů házené až do současnosti pojednává pokračování této stati z pera současných pracovníků svazu házené.

Jaroslav Loukota
bývalý hráč Sokola Božkov a TPK Star Plzeň

Nářadí – kopaná – házená

Ptal jsem se a řekli mi: ‾Chceš vědět podrobnosti o házené za první republiky? O té staré házené, která se hrála v Plzni v oblasti Slovan? Potom se obrať s důvěrou na pamětníka – Josefa HRDINU.“ Tak jsem to slyšel z několika úst současných funkcionářů házené.

Josefa Hrdinu, kterému je 82 let, jsem zastihl v klubovně pavilónu jednoty a dozvěděl jsem se od něho, že česká házená se hrála v Sokole Plzeň V hned po první světové válce. V roce 1921 oddíl této jednoty se stal přeborníkem sokolské župy. Postupně vedle této jednoty se formovali házenkáři v TPK Star Plzeň, kteří si vybudovali pěkné hřiště na louce vedle řeky Radbuzy.

Tak vznikl krásný stadiónek ve zdravém prostředí. V létě měli házenkáři hned koupání a v zimě si přivydělávali vstupným na kluziště. Celý rok měli tedy co dělat a nepotřebovali k tomu tělocvičnu či jinou střechu nad hlavou. Pak se Josef Hrdina znovu rozpovídal: ‾Já jsem byl nejdřív funkcionářem české házené v Sokole Doudlevce. Ale v roce 1935 jsme pro nějaké rozmíšky oddíl zlikvidovali a jako celek vstoupili do TPK Star s vynikajícími hráči bratry Karlem a Bohumilem Křížkem, Frankem a Tětkem. Tohle sloučení přineslo Staru velký užitek, protože zakrátko se družstvo stalo přeborníkem republiky a tento titul si udrželo několik let.

Za další zmínku stojí, že přibližně v těchto letech vytlačila odbíjená ze cvičiště Sokola Plzeň V českou házenou a také tito hráči vstoupili do Staru.

Co bych řekl o sobě a své práci ve sportu a tělocvikařině? Vyrůstal jsem v Sokole a velmi jsem si oblíbil nářadí. Současně jsem hrál i kopanou a zajímal jsem se o házenou. Několik let za sebou jsem byl náčelníkem v TPK Star Plzeň a když tento oddíl slavných tradic při sjednocování tělovýchovy přešel do Spartaku Doudlevce, na nějaký čas jsem vynechal v aktivní práci.

Házená mne však přivedla do Lokomotivy Plzeň v době, kdy předsedou oddílu české házené byl Václav Vavroch. Pracoval jsem v různých funkcích, a když bylo oddílu nejhůř, převzal jsem i předsedování. Teď už jenom se zájmem sleduji, jak si ti naši chlapci, hrající mezinárodní házenou, vedou ve II. lize. Žiji s nimi a sdílím každou radost z dobrého výsledku a starost nad prohrou a ztracenými body…

K jubileu jednoty věnuji jednu ze svých velmi milých fotografií. Je z roku 1935, kdy družstvo Sokola Doudlevce bylo na výši své slávy a já byl jeho vedoucím. Byl to tenkrát dobrý a sehraný kolektiv, a proto mu patřilo první místo v přeboru ČOS. Nu, voda utekla, léta přibyla a zbyla jen milá vzpomínka. Ale stále myslím na to, že by i ta naše mezinárodní házená měla hrát ty přednější housle než dosud!“

Dodatek: Josef Hrdina byl takový fanda házené, že z vlastních prostředků koupil v roce 1941 za 850 K putovní pohár, o který se hraje dodnes ‾Frankův memoriál“.

- kv -

Od TPK Star – Plzeň k dnešní házené

Hovoříme-li o nejstarší házené, je samozřejmé, že jde o tu českou. V prostoru Petrohradu začala již dávno v Sokole Plzeň V i v DTJ II. Pamětníci dokazují, že to bylo v roce 1920, ale že vlivem velkého rozmachu ‾wolley-ballu“ byla ze cvičiště ‾Pětky“ vytlačena do nových míst. Tam, dolů k řece, na louku, ale již pod jménem TPK STAR.

O této staré i mladší historii až do roku 1949 již hovořil dlouholetý náčelník a předseda STARU Josef Hrdina. Náš výbor se vzal za úkol stručně zrekapitulovat historii české a mezinárodní házené od roku 1957, kdy byl oddíl znovu oživen v Lokomotivě Plzeň.

Novou éru české házené jsme začali po jednom družstvu mužů, žen, dorostu a žáků. Nejúspěšnější byly ženy, které hned v příštím roce postoupily do II. ligy. V roce 1960 k nám přestoupilo celé družstvo Sokola Radobyčice i s místem v soutěži krajského přeboru. Naše družstva hrála se střídavými úspěchy, až zase v roce 1962 došlo k podobné situaci, jako se Sokolem Radobyčice.

Protože ve Spartaku Plzeň došlo ke zrušení oddílu české házené, přešlo celé družstvo mužů soutěžících ve II. lize a žen v I. lize a obě družstva hrála soutěže za Lokomotivu.

V tomto roce jsme tedy hráli s muži II. ligu, ‾béčko“ hrálo krajský přebor, ženy I. ligu, ženy ‾béčka“ a dorostenci krajský přebor. Podle účasti v soutěžích to byl rozhodně rok, který počtem družstev v I. a II. lize byl opravdu na výši. V té době jsme měli celkem 7 družstev. V dalších letech naši hráči pokračovali v těchto soutěžích, ale nedosahovali svou úrovní kvalifikaci pro vyšší soutěže.

Potom však v polovině roku 1965 byl u nás oddíl české házené zrušen a ke slovu přišla mezinárodní házená. Opět se historie opakovala. ‾Béčko“ Spartaku Plzeň ohlásilo v čele se zasloužilým mistrem sportu Václavem Eretem přestup do naší jednoty jako celek a zařadilo se do I. ligy. Ale hráčům se nevedlo a hned v příštím roce skončili v I. lize jako poslední a sestoupili do II. ligy. Trenér Václav Eret i jiní hráči z našeho oddílu přestoupili jinam.

Podívejme se ve stručném přehledu, kdo stál v čele oddílu házené od roku 1957. Byl to především Václav Harvan, pak Václav Vavroch, Josef Hrdina, opět Vávlav Vavroch a Karel Křížek. Od založení mezinárodní házené v roce 1965 Miroslav Hodina, pak nakrátko v roce 1968 bývalý aktivní hráč Jiří Huml a posledních osm let Miroslav Hodina. Sluší se poznamenat, že plných 10 let byl místopředsedou oddílu Václav Přibyl.

Při založení oddílu mezinárodní házené 1. srpna 1965 měl 36 aktivních členů a 4 funkcionáře. O rok později již 52 členů. V roce 1976 měl 55 dospělých členů, dvě družstva dorostenců a 20 žáků. Takový je tedy růst tohoto oddílu. Ve výboru pracují, kromě předsedy M. Hodiny, Jaroslav Šašek, Jan Filipi, Josef Král, Petr Wurm, Jaroslav Karnold a Emil Rada.

Jak již bylo řečeno, první družstvo mužů hrálo v ročníku 1965 a 1966 I. ligu, dorostenci skončili v roce 1970 v krajském přeboru na 2. místě, v současné době hrají I. zemskou ligu. Družstvo mužů ‾A“ hrálo s úspěchem 10 let II. ligu a po nové organizaci soutěží od roku 1975 v krajské soutěži, a tu hned v prvním ročníku vyhrálo. Získalo tak nárok bojovat v kvalifikaci o postup do národní ligy.

Za dobu existence české i mezinárodní házené se vystřídalo mnoho hráčů. Vzpomeňme těch nejzasloužilejších, s jejichž jmény byla spjata házená v určitých obdobích. Z žen to byla B. Benešová, R. Košařová-Kottová a J Suchánková. Z mužů mistři sportu M. Ulč, L. Pavlíček, J. Kott, K. Pech, dále V. Hrůza, F. Kalina, J. Svoboda, J. Huml, J. Filipi, F. Hojer, K. Svidenský, dr. F. Čákora, Z. Valkony, F. Pešek, J. a F. Šaškové, bratři J. a F. Křížkové, P. a J. Hodinové, P. Wurm, J. Král, E. Pavlík, O. Otec, A. Kubík, J. Roj a Jan a Josef Nových.

připravil výbor oddílu - 1977